Jak (ne)sbalit seniora

- Jsem vdovec, solidní (s tituly), zachovalý (ještě se dokážu postavit na nohy), hodila by se mi  milá a hlavně pracovitá ženuška. Určitě o dost mladší, aby se o mě postarala, až budu slabý a nemocný (pečovatelská služba je drahá)...třeba by mě měla ráda...

- Ta potvora (nepoužila jsem častější výraz), co mi utekla s tím ... já jí ještě ukážu, kdo jsem já, najdu si lepší babu a až ona přijde zpátky s prosíkem, bude mít smůlu!

- Sex, sex, to já hlavně potřebuju, dokud to jde...najdu si ženskou na sex, takových je, bude ráda že potkala právě mě!

KTERÝ z těch mužů ve věku ....sát má největší šanci na úspěch? Seznamky totiž počítají se vším, jenže...

- Chtěla bych muže dobře zajištěného, abstinenta, nekuřáka, který by měl ke mně úctu a měl mě rád...a dál se uvidí....

- Život mě nešetřil a teď když jsem konečně rozvedená, začnu si pořádně užívat života. Najdu si zajíčka, vždyť jsem pořád sexy a vypadám mladě (když se načančám).....

- Chlapa v domě? Už nikdy! Konečně si můžu dělat co chci a kdy chci a nikdo mi do toho nekecá. Chodím za vnoučaty, pohoda, klídek...jenom na ty procházky by se hodil kamarád, občas zajít do divadla nebo na večeři, to by nebylo špatné, ale kde vzít? Kluby důchodců? Nééé, tam je jeden muž na deset ženských a ty jejich řeči o nemocech...Možná zkusím s nějakou záminkou oslovovat osamělé muže na procházce...
Jenže chlapi většinou chtějí něco jiného než jen kamarádství....


ONO SE VE STARŠÍM VĚKU už těžko zvyká na zvyky a zlozvyky někoho "cizího". Proč si komplikovat život? Když bude nejhůř, je tady rodina nebo charita, ale proč hned myslet na nejhorší, člověk má umřít až ho to tady přestane bavit, a ne na následky lékařské péče!
Pokud vím, tak po šedesátce ty "vztahy" málokdy vyjdou.

*Na vlastní oči jsem viděla sedmdesátiletou sportovně založenou babču, jak přímo dravě ulovila toho pána, co se zdál být dobrou partií. Dřív než se vzpamatoval, drapla ho pod paží a chovala se k němu majetnicky jako ke cvičenému pejskovi.

*Znám jednoho horala, kolem sedmdesátky, sympatického, zdravého, veselého, se zrenovovanou moderně upravenou chalupou, autem a hezkou zahrádkou. Sama bych ho "brala", jenže to má háček. Žádná žena nechce kvůli "nejistotě" opustit práci či vnoučata a on zase (což úplně chápu) neopustí krásné přírodní prostředí.

*A nakonec můj poslední "zážitek" babči, která by ráda jen kamaráda (jenže takových je nás hodně a nějak "nejsou lidi"):

Nedávno mě začal zdravit s úsměvem muž asi v mém věku. Fešák, ale ne zrovna můj typ. Asi namítnete, že už můžu být ráda, když si mě někdo všimne a že si nemůžu moc vybírat. Omyl! Kamarády si vybíráme! Ale kdoví jaké představy měl on...

Pak jsem ho několik týdnů nepotkala, ani jsem nechtěla a chodívala jsem na procházky jinam. 

Krásné počasí - jenže když mě zrovna mladí k dětem nepotřebují, přece jen by mužská společnost nebyla marná.

Toho dne jsem měla úplně jiné myšlenky. Rodina chystala velkou oslavu. Mým úkolem bylo obstarat nákupy jídla pro moře lidí. Právě se ženu z trhu, tedy, spíše funím v horku s těžkým batohem a dvěma taškami, celá uřícená, rozcuchaná. Autobus právě odjíždí. Než čekat půl hodiny na nový, to raději zkusím zvládnout  ten poslední kilometr pěšky. Počítám kroky aby cesta rychleji ubíhala, plánuji si odpočinek vždy po 150 krocích. Moc toužím potkat někoho známého, kdo by mi pomohl s nejtěžší taškou. Posledních 300 kroků do cíle a proti mě kráčí on! Pozdravil nějak váhavé a usmál se jen na půl úst. Zdá se mi to, nebo vidím v úsměvu lehký úšklebek? Pochopitelně, nebyla jsem zrovna za dámu na procházce. Puberťácké kalhoty a volné triko nezakrylo sem tam nějaký špíček (a to jsem si ráno před zrcadlem fandila, že začínám konečně hubnout). 

Tak. A mám jasno bez dlouhých řečí. Tuhle kapitolu už číst nebudu! On rozhodně není kamarád do nepohody! Přiznám se, že se mi dost ulevilo!

Každý hledá partnera lepšího, mladšího, krásnějšího a bohatšího než je sám...to potom zůstane každý sám....co takhle rozhlédnout se po zdravých vrstevnících? Jen tak.. zkušebně...třeba si budete rozumět více...

PÁNOVÉ, kteří ještě život rozhodně nevzdáváte a máte otevřenou náruč pro novou partnerku, PORADÍM VÁM! Rozhodně nepište do seznamek "hledám ženu..." ale raději "nabízím přátelství ženě..." Zní to solidně a nezávazně, ženy to nevyplaší a budete se možná divit, kolik jich odpoví. A když potkáte tu, se kterou vám bude dobře, pak i ona může změnit své plány do dalších let seniorských.

Ženám radit nemusím, vlastně ani nemohu :-)

Víte jak na to, ale přesto nemáte "štěstí" v seznamkách? Možná "JI" (jeho) potkáte teprve až to vzdáte, až se naučíte vydržet to sám se sebou a nelézt sám sobě na nervy, mít se opravdu rád, až nebudete naštvaný na ty, co vás opustily, až .........

Tak ať vám to jednou (ještě jednou) vyjde!

A já? Najdu si konečně kamarádku která MÁ ČAS :-)

vtipně o vztazích - doporučuji:
https://www.youtube.com/watch?v=3AXEEztt5Zk