Jak jsem v lásce rozum brala

Ač se to nezdá, různé "divné" hlasové a tělesné projevy v církvi JSOU NORMÁLNÍ. Zvláště u mladých lidí - dokážete si představit, co s nimi dělá energie, když sex mají do svatby zakázaný?  A jinak nic nového pod sluncem, už dávní chasidé...(budu citovat z mé oblíbené, milé knížky Jiřího Langera "Devět bran"): Již dávno se sešeřilo, když do modlitebny vchází rabi. .....................Rychlým dlouhým krokem míří přímo k oltáři a podivná chasidská bohoslužba začíná. ................................"Děkujte Bohu, neboť je dobrotivý, věčné je milosrdenství jeho!" Do přítomných jako by náhle vjela elektrická jiskra. Až do té chvíle zcela klidný, téměř stísněný dav propuká naráz v divoký křik. Nikdo nezůstává na místě. Vysoké černé postavy pobíhají modlitebnou a míhají se ve svitu šabesových svící sem a tam. Hlasitě vykřikují slova žalmu, divoce gestikulují a zmítají celými těly. Nedbají, že vrážejí druh do druha, nestarají se vůbec o nic, vše pro n...

....a přece jsem se na čas ocitla v jedné hodně zvláštní církvi - v Apoštolské. Jak se to všechno seběhlo, tím vás teď nechci unavovat, stejně byste nevěřili. :-) Kdo o apoštolské církvi v životě neslyšel, zkusím ve stručnosti: Apoštolská církev je církev EVANGELIKÁLNÍ, t.j. na rozdíl od církví evangelických bere Bibli téměř doslova. To však má kupodivu řadu výhod, o kterých se zmíním později. Apoštolská církev je církev "letniční". Co se dělo o "letnicích" krátce po ukřižování a vzkříšení Ježíše, o tom se můžete dočíst v Bibli (i na netu) když si najdete Skutky, 2:1-13. Ale klidně zkuste číst Skutky apoštolů od začátku, není to vůbec nudné čtení, jak byste si mohli myslet.  A tak si ta církev řekla, že co se dělo tenkrát, proč ne dnes? Přinejmenším kladou důraz na to, aby se i dnešní Ježíšovi učedníci mohli modlit v cizích "jazycích" (aniž by kdo jakýkoliv cizí jazyk musel znát!) V praxi to může vypadat třeba takhle: Křesťan vnímá, že nějaký člově...

Jak jsem se dočetla, Číňané kdysi spočítali, že od 60. roku života začíná druhý, nový životní cyklus, něco jako nové mládí. Buď je to pravda pravdoucí, nebo že jsem tomu uvěřila, splnilo se mi to do puntíku! V šedesáti nový byt s krásnou vyhlídkou a dost místa v něm, abych si mohla hrát. Dokonce přišla i nová láska, kterou jsem už před 10 lety přestala hledat. Navíc byl to muž o dost mladší, veselý, domácí kutil (a skvělý kuchař!). Prostě mi pomáhal se stěhováním a montováním nábytku a naposled se nastěhoval ke mě i on. Na mé pozvání, když jsem viděla jak špatně sám bydlí. Hned jsem mu naznačila, že to nebude "dokud nás smrt nerozdělí", ale dokud se budeme potřebovat a dokud nás to spolu bude bavit. Jasně že nebyl bez chyby - ale kdo je dokonalý? Hrdě mě představil kamarádům. Sice mě dvakrát někdo považoval za jeho matku, ale začala jsem si barvit vlasy a věkový rozdíl se zdánlivě zmenšil. Jenom v tramvaji mi už málokdo uvolnil místo.. Chystali jsme se spolu n...

Na kterém že přechodu? Kudy a kam - dnes o tom nepřemýšlím, ale jdu. Protože stát na přechodu není bezpečné. Procházíme rychločistírnou. Vidíte skvrnu - na košili či plášti - na duši, na svém charakteru a hned žasnete. Jak to, že jsme si jí dříve nevšimli? Možná bylo slabé světlo... A šup do čistírny! Skvrna nejde vyčistit? Tak zkusíme vyprat v horké vodě. Bolí to? A co vztahy? KAŽDÝ ČLOVĚK KTERÉHO POTKÁM JSEM JÁ.. (Doporučuji vyzkoušet si to). A pokud mi ten člověk nevoní, mám aspoň soucit a zkusím s tím něco udělat? Nejlépe se svým myšlením?  A máme opravdu rádi SAMI SEBE? Většina snad už ano.. Co jsem si ověřila:  Odpustit člověku znamená pouze oddělit se od jeho vlivu, osvobodit se. Jakoby nám dosud seděl na zádech, neseme ho a teď konečně seskočil! To je úleva! Naopak neodpuštění znamená dávat mu svou sílu a najednou mít jeho "zlé" vlastnosti, být jako on! A obráceně: Člověk je na mě naštvaný (samozřejmě že neprávem, takže s...

(pokračování blogu o "skromnosti" a ještě tip nejen k nákupu dárků) Možná věříte, že bohatý člověk je svobodný a šťastný. To ale není můj případ. Byly chvíle, kdy jsem měla peněz víc než dost, takže vím své. :-) A když slyším, že někdo vyhrál miliony, upřímně ho lituji. Pokud se z toho nezbláznil, čeká ho fůra starostí kde a jak investovat, čekají ho zástupy žadatelů o "půjčku", nejlépe nevratnou a těch závistivců, co mu ztrpčí život! Teprve nouze naučila Dalibora housti - mě zase naučila tvořit. A čím více mi bída šlapala na paty, tím tvořivější a šťastnější jsem byla! Vždyť pravá tvořivost je vlastně meditace. Navíc - splnila jsem si svůj dětský sen: hrát si a ještě za to dostávat peníze! Musela bych moc dřít, abych zbohatla a to už by nebyla hra, meditace, inspirace. Vždyť člověk k životu potřebuje tak málo věcí! Jenže pozor: Na scénu přicházejí rádcové co to s námi "myslí dobře"! Kamarádka donesla knížku se slovy: "Nemůžeš tak...

Malý příběh - pro někoho možná neuvěřitelný. Ne snad proto, že v něm "mluvím s andělem", to je dneska v módě, ale tím, že i dvacka může být pro někoho pokladem.   Nu což - stane se. Nahromadily se výdaje a zůstala mi pouhá pětikoruna. Důchod dorazí až za 3 dny.       Hezky jsem se oblékla, tak, aby mi to ladilo k mé krátké hřívě barvy městského sněhu. Nahodím úsměv a s pětikačkou v dlani hurá do supermarketu! Cestou prosím všechny anděly, kteří právě nemají co na práci, abych cestou našla ještě nějaké drobné. "Padesát?" ozve se vnitřní hlas.   "To je moc, stačí dvacet."   Ale nenašla jsem ani kolečko do vozíku.   Hned zkraje popadnu grahamový rohlík za 3,50 a zbývající korunu nechám pokladní. Předtím jsem si s úsměvem vystála frontu plnou ustaraných lidiček s vrchovatými vozíky. Nevadí, dnes nikam nespěchám. Jen se těším na ty hody, až si rohlík namočím do obilného kafe.   Lednička hučí naprázdno, mám v ní jen bylinkové kapky...

- Jsem vdovec, solidní (s tituly), zachovalý (ještě se dokážu postavit na nohy), hodila by se mi  milá a hlavně pracovitá ženuška. Určitě o dost mladší, aby se o mě postarala, až budu slabý a nemocný (pečovatelská služba je drahá)...třeba by mě měla ráda... - Ta potvora (nepoužila jsem častější výraz), co mi utekla s tím ... já jí ještě ukážu, kdo jsem já, najdu si lepší babu a až ona přijde zpátky s prosíkem, bude mít smůlu! - Sex, sex, to já hlavně potřebuju, dokud to jde...najdu si ženskou na sex, takových je, bude ráda že potkala právě mě! KTERÝ z těch mužů ve věku ....sát má největší šanci na úspěch? Seznamky totiž počítají se vším, jenže... - Chtěla bych muže dobře zajištěného, abstinenta, nekuřáka, který by měl ke mně úctu a měl mě rád...a dál se uvidí.... - Život mě nešetřil a teď když jsem konečně rozvedená, začnu si pořádně užívat života. Najdu si zajíčka, vždyť jsem pořád sexy a vypadám mladě (když se načančám)..... - Chlapa v domě? Už nikdy! Konečně si můžu dělat c...

"Dobrýý den, dobrýý den!"  zaznělo tak sladce, jako když vy, pantáto, zdravíte to hezké děvče ze sousedství. "Rychle, pojď sem," volám na dceru, "máš na střeše mluvícího kosa!" Dcera se zítra vdává a já ji pomáhám uklízet kolem pronajatého domu. Ale kos už se neozval. Zato ráno, ve svatební den sluníčko se usmívalo přes okenní tabule (ještě skleněné) a k tomu zazněl budíček: "Dobrýý den, dobrýý den!" To už jsme slyšely obě.    Svatba se vydařila - vždyť si ji celou organizovali novomanželé! A já se vrátila z Brna domů. U otevřeného okna v nejvyšším patře "věžáku" nastražené uši, copak asi říkají kosi u nás? Mezi zpěvem se ozvalo strohé: "bry den, bry, den".  A to ještě nebylo všechno. Z nedalekého fotbalového hřiště, teď zrovna liduprázdného, se neslo: "bijte je, bijte je!" Drsný sever, no, co chcete...   V tom čase jsem žila sama jen se svým hrozným zlozvykem: kdykoliv jdu ven, třeba jen pro chleba, vždycky si ...

Láska - to je něco hanbatého mezi mužem a ženou - učili mě doma. Máti se smála otcovým milenkám "no, jo, láska!" Láska k rodičům, to se moc nenosilo a babiččina "láska k Bohu" mi zněla jako sci-fi. Láska k rodičům byla považována za závislost ("Vím jak jsi trpěla, když se otec odstěhoval") Vůbec jsem netrpěla, jen jsem ho navštěvovala, abych viděla jak se má a dala si s ním jeho sáčkovou polévku.  Srdce dítěte přetékalo láskou, ale učilo se uzavírat zlobě.  Každý dělal co uměl jak uměl, tehdy nebylo tolik knih o výchově. Dětské srdce se zamilovávalo do spolužáků, do učitelů a později do populárních zpěváků. Moje největší dětská láska - Honza toho využil a postupně po kouskách si ode mne odnesl celou sbírku známek. Pak se k mému žalu zamiloval do pionýrské vedoucí! V patnácti jsem byla už "kočka" - tedy spíše kotě. Můj pěvecký idol, kterého jsem fotila vsedě před první řadou, jen poznamenal: "Hezká holčička...