Šílené projevy? Některé jsou normální! (pokračování blogu o církvi)

Ač se to nezdá, různé "divné" hlasové a tělesné projevy v církvi JSOU NORMÁLNÍ. Zvláště u mladých lidí - dokážete si představit, co s nimi dělá energie, když sex mají do svatby zakázaný? 

A jinak nic nového pod sluncem, už dávní chasidé...(budu citovat z mé oblíbené, milé knížky Jiřího Langera "Devět bran"):

Již dávno se sešeřilo, když do modlitebny vchází rabi. .....................Rychlým dlouhým krokem míří přímo k oltáři a podivná chasidská bohoslužba začíná. ................................"Děkujte Bohu, neboť je dobrotivý, věčné je milosrdenství jeho!"

Do přítomných jako by náhle vjela elektrická jiskra. Až do té chvíle zcela klidný, téměř stísněný dav propuká naráz v divoký křik. Nikdo nezůstává na místě. Vysoké černé postavy pobíhají modlitebnou a míhají se ve svitu šabesových svící sem a tam. Hlasitě vykřikují slova žalmu, divoce gestikulují a zmítají celými těly. Nedbají, že vrážejí druh do druha, nestarají se vůbec o nic, vše pro ně přestává existovat. Nevylíčitelné vytržení je uchvátilo..........

Mužům chasidům úplně závidím jejich společný tanec - 

a novodobé tance v letničních církvích s lehkými prapory různých barev - nebo bez nich - jsou jistou formou modlitby či meditace.

Padání na zem . jednotlivců či celých davů lidí JE TAKY NORMÁLNÍ, žádná davová hysterie, jak jsem si kdysi myslela. Vždyť to se děje i u léčitelů, i v kvantové terapii. Zatím se mi "nepodařilo" spadnout. Ostatní ale říkají, že je to příjemný pocit. Tělo se vlivem energie úplně uvolní, aby se mohlo uvést opět do vnitřní rovnováhy. Člověk se stává "hadrovou panenkou" takže si při pádu neublíží. Po chvílí vstává a diví se, se poděly jeho staré neduhy. 

Vyhánění ďábla - exorcismus je taky NORMÁLNÍ i když málokterý exorcista je natolik vyspělý, aby věděl přesně co dělá. Člověku však pomůže. Viděla jsem najednou spadnout někoho s velkým nelidským křikem na zem v obrovském mezinárodním křesťanském shromáždění - a to bez přímého zásahu jiné osoby. Lidé kolem něho se jen modlili a ten člověk pak vstal osvobozen od vážných problémů. 

A taky vím o samozvaném "pastorovi", který "vyháněl ďábla" ženě, zcela čisté a neposedlé, problém byl jen v tom, že měla jiný názor než on!

A taky jsem se dozvěděla, že vyháněný duch může být i zbloudilou duší člověka, který například zemřel násilnou smrtí. Vždyť i Ježíš, který takto pomáhal posedlým, nevyháněl jmenovitě ďábla, ale "nečistého ducha".

Všimli jste si někdo, kdo jste četli Bibli, že Ježíš znal a poznal nemoci psychosomatické? Proto při uzdravování nejdřív říkal "odpouštějí se ti hříchy" (odstraňuji příčiny) a nakonec "Už nehřeš" (nedělej stejnou chybu). Zralý křesťan s darem uzdravování pozná, kdy se má za nemocného modlit a kdo ještě není připraven (kdo nechápe proč onemocněl a nechce nic změnit). I zdánlivě zázračná uzdravení v církvi JSOU NORMÁLNÍ, věřím, že nemocný přichází pravý čas, kdy už ví..jen jeho tělu je třeba pomoci silnější energií...

Modlitba je účinná a tedy NORMÁLNÍ, ale ne každá, o tom se kdo chce dočte mnohde jinde. Byla jsem dříve přesvědčená, že modlitba je jen pro staré babky, co mají nejvyšší čas postarat se, aby "nepřišly do pekla". Tedy ne úplně tak doslova ale...a pak jsem to zkusila. Moji přátelé - manželský pár měli dlouhodobé vážnější problémy včetně zdravotních. Upřímně jsem za ně prosila - a nestačila jsem se pak divit, jak najednou se u nich všechno srovnalo. A jednu vzpomínku mám na zázrak zdánlivě malý, který mě udržel při životě. Začala jsem se dusit vdechnutým soustem. Nezůstala ani nepatrná skulinka pro nadechnutí! Sama doma, nikde nikdo a co teď? Rychle jsem volala (tenkrát ještě napůl ateistka): "Bože pomoz!" A teď mi nebudete věřit. Ne že bych sousto vykašlala nebo tak něco, ono prostě z krku zmizelo ! 

Když však letniční církve nesnášejí katolíky, označují je za sektu a modláře, 

TO NORMÁLNÍ NENÍ !

Znám hodně katolíků, kteří jim mohou být naopak vzorem v lásce a pokoře. Pokoru zde míním jako opak pýchy.

Proto už nejsem v církvi. Ale ani v katolické, ta mi připadá málo svobodná, někomu však vyhovuje.

Nedávno jsem narazila na něčí článek s titulem: "Nenávidím církev ale miluji Ježíše". Přemýšlím, jak se do jediného srdce vejde současně nenávist a láska....

Ježíš se mi dal poznat jako náš přítel, milující, se zářivým úsměvem, na kterého se můžeme spolehnout, který za námi stojí a pomůže "padajícímu" zvednout se.

Ježíš neučil chudobě, jak se ještě někde tvrdí, učil svobodě a tedy i svobodě od zbytečných věcí, nepotřebných k životu.

Učil lásce a s tím má stále ještě hodně práce - než se jí všichni naučíme.....