Prý jsme na přechodu

Na kterém že přechodu? Kudy a kam - dnes o tom nepřemýšlím, ale jdu. Protože stát na přechodu není bezpečné.

Procházíme rychločistírnou.

Vidíte skvrnu - na košili či plášti - na duši, na svém charakteru a hned žasnete. Jak to, že jsme si jí dříve nevšimli?

Možná bylo slabé světlo...

A šup do čistírny!

Skvrna nejde vyčistit? Tak zkusíme vyprat v horké vodě.

Bolí to?

A co vztahy? KAŽDÝ ČLOVĚK KTERÉHO POTKÁM JSEM JÁ..

(Doporučuji vyzkoušet si to). A pokud mi ten člověk nevoní, mám aspoň soucit a zkusím s tím něco udělat?

Nejlépe se svým myšlením? 

A máme opravdu rádi SAMI SEBE?

Většina snad už ano..

Co jsem si ověřila: 

Odpustit člověku znamená pouze oddělit se od jeho vlivu, osvobodit se. Jakoby nám dosud seděl na zádech, neseme ho a teď konečně seskočil! To je úleva!

Naopak neodpuštění znamená dávat mu svou sílu a najednou mít jeho "zlé" vlastnosti, být jako on!

A obráceně: Člověk je na mě naštvaný (samozřejmě že neprávem, takže se mě to nedotkne, je to čistě jeho problém). Když se mu nepodaří vytočit mě na déle než prvních pár minut - nebo vůbec, zjišťuji, že mám teď najednou hodně energie a něco zlého ze mě je pryč!

Kdo si na tebe zasedl a stále ti křivdí, pozor!

Možná ti pomáhá! Odsuneš se z jeho dohledu, z jeho vlivu - a jsi v jasnějším světle! (lepším bydlení, zajímavější práci, mezi samými  příjemnými lidmi).

A PAK JE TU JEŠTĚ JEDNA MOŽNOST.

Jako s tím králem. Viděli ho procházet se s nepřáteli a vyčítali mu:

"Ale vždyť jsi říkal, že zničíš své nepřátele!"

"Slib jsem splnil," odpověděl král, "udělal jsem z nich přátele!"

A moje zkušenost: Když se smířím s "nepřítelem" odejde z mého života.

Tím nepřítelem může být člověk, nemoc, situace......

Znáte to taky? Napište :-)